klíně a Karel dál visel zavěšen
na rozporce. Po chvilce obě ž
askání ukončily a
přišly k nám. Paní Hana se smála a ukazovala na nás.
„Náš páreček. Jak dojemné a krásné.“ Olze se to ale viditelně nelíbilo a chtěla zasáhnout. Hana ji ale zarazila. „Nech je být. "
|
|
|